Už při přečtení nadpisu se mi vybavila vzpomínka hodně dávná. Učila jsem tehdy na základní škole a na naši školu tehdy přešla část pedagogů a žáků ze školy, která byla zrušena. Mezi dětmi byla i úžasná dívka romského původu. Byla velmi milá, zajímavý typ s jasnýma očima a dlouhými vlnitými vlasy. Na druhou stranu byla velmi tichá, nenápadná a učení jí šlo opravdu velmi těžko bez ohledu na předmět. Její vysvědčení z předchozího ročníku bylo sbírkou dostatečných. Jen výchovy narušovaly tu monotónnost. Ale my dvě jsme si okamžitě padly od oka. Bylo to takové to porozumnění, ke kterému nepotřebujete slova. Pro ni to bylo velkou motivací. Začala se obrovským způsobem snažit. Šlo to opravdu pomalu, ale zlepšovala se. Ne, žádný obrovdký zázrak se nekonal. Ale na konci školního roku jsem jí s čistým svědomím mohla dát ze svých předmětů trojky - z předmětů, kterých se tolik dětí děsí a později na ně jen nerado vzpomíná: učila jsem chemii a fyziku. Tehdy jsem si velmi silně uvědomila, jak důležitý je vztah mezi učitelem a žákem, jak důležité je, aby učitel věřil schopnostem svých žáků.
Podívejte se na video Děti se učí od těch, které mají rády
Přeju vám krásný den a krásné vztahy Vaše Jitka
