„Nově vytvořený test pomůže vysokým školám se stanovením míry dyslexie uchazečů o studium nebo studentů. Vznikl na Masarykově univerzitě v Brně ve spolupráci s dalšími pracovišti…
…Dyslexie patří ke specifickým
poruchám učení, projevuje se potížemi při čtení. Porucha neovlivňuje intelekt,
dyslektici ale přesto potřebují ve škole zvláštní zacházení, aby dokázali své
znevýhodnění kompenzovat…
Tolik z článku, který jsem dnes objevila na netu.
Wow! To vypadá super!
To vypadá na pomoc studentům!
Jsem absolventkou kompletní série kurzů kineziologie-One Brain. Metody, která bývala velmi poulární, ve své době objevná a která je ve
své první části hodně zaměřena na veškeré dys-poruchy. Doba, kdy jsem tyto kurzy navštěvovala je už
dávno minulá, „kinezka“ se časem ukázala v určitém směru omezená. To dalo
vznik novým a účinnějším metodám, víceméně proto jsem ji opustila. Až
na jednu výjimku a tou jsou právě poruchy učení. V takových případech velice ráda
používám staré a osvědčené korekce z metody kineziologie-One Brain.
Kurzy jsem absolvovala v době rozkvětu této metody.
Počet účastníků býval velmi velký. Obvykle 60 -70 lidí. Praxi v rámci těchto kurzů jsme vykonávali vzájemně na sobě.
Tipněte si kolik % z účastníků byli lidé s nějakou
dys-poruchou?
Míň než padesát?
Víc než padesát?
Bylo to
neuvěřitelných 100%!
Ano čtete dobře: u korekcí souvisejících s poruchami učení bylo třeba u každého aplikovat korekce na jejich odstranění včetně věkové
regrese do doby, kdy tato porucha vznikla. Rozdíl byl jen v tom, jak byla
intenzivní porucha byla.
Podle intenzity se liší i vnější projevy
- Praxí a pílí ji lze překonat, vynaložené úsilí navíc prakticky není poznat
- Praxí a pílí ji lze překonat, vynaložená energie navíc někde chybí, při učení se daleko dříve objeví únava nebo nuda
- Energie vynaložená navíc chybí poměrně dost, dítě je velmi často hyperaktivní. Problémy kolem učení se připisují hyperaktivitě
- Problémy s psaním, čtením, počítáním atd. jsou zjevné, u dítěte je diagnostikována některá z dysporuch
Pokud nepatříte do poslední skupiny, tak už do vašeho mozku
zajisté stihla doputovat informace, že dyslektici jsme vlastně všichni.
Dysporuchoví jsme vlastně všichni.
(Jestli do té
čtvrté patříte, tak v klidu vyčkejte, ale pravděpodobně jste se k jakémukoliv čtení vůbec neodhodlali.)
Otázka zní do jaké míry!
Teď si představte, že místo dyslexie jde o zlomenou ruku a
někdo vám nabídne dvě možnosti:
a)
Nepříjemné léčení (omezení pohybu, sádra,...) a
následnou rehabilitaci – ani ta nemusí být zrovna příjemná! Alespoň z počátku
ne. Ruka potom bude naprosto zdravá a o úrazu brzy nebudete vědět.
b) Nikdo vás nebude trápit, ruka se nechá srůst tak jak je a do té doby než
se zlomená kost srost, vám budou podávat léky proti bolesti. Současně s tím + následujících 4-5 let budete mít plný
servis pomoci, protože vaše ruka nebude srostlá zrovna ideálně a ve vašem
životě vás bude omezovat. Po zbytek života si budete muset se zvládáním následků úrazu pomáhat sami.
Co si vyberete?
Vyléčení nebo trvalé omezení s možností
dočasné pomoci?
Dočasné! Čtete dobře. Tito studenti jednou odpromují a
dostanou se do praxe. A dovedete si představit třeba právníka, který potřebuje
na přečtení dokumentu dvojnásobný čas? Lékaře, který má obtíže při psaní
receptu? Učitelku, která je v napětí, kdykoliv má nahlas přečíst kousek
textu? Mámu, která neumí přečíst pohádku svému dítěti?
Co je lepší: řešeší nebo dočasná úleva?
