Zvykám si v letopočtu na nové číslo „15“. Letos lépe než jiné roky.
Číslo 2015 se mi líbí. Patnáctka na konci mi připadá
mi optimistická a je milá svojí dělitelností. Pětka je půlkulatá a
polozaokrouhlená.
Od pětky zaokrouhlujeme nahoru, posouvá nás dál, výš.
Přemýšlím chvíli o symbolice pětky: pět prstů na
rukou, pětistupňová škála známkování, čínský pentagram, pět známých planet ve
středověku (Merkur, Venuše, Mars, Jupiter, Saturn) a nakonec i pěticípá hvězda.
Zvlášť ta rudá se stala docela vlezlým symbolem.
Moje asociace pokračují dál: pětiletky, závazky a střednědobé plánování. Když
uvažuju nad větším projektem, tak automaticky naskočí „do pěti let“ – ne do
čtyř nebo šesti, ale do pěti.
Letopočet 2015 mi je prostě sympatický. Vyvolává ve
mně víru, že to bude dobrý rok bez ohledu na to, jak je teď. Jen tak sám od
sebe vyvolává příjemný pocit.
Dlouhé roky pracuji s lidmi, ze zkušeností z oblasti osobního
vedení a vzdělávání jsem už dávno nabyla
dojmu, že téma "pozitivní myšlení" začalo být nudou a že příklad s poloprázdnou
sklenicí pro jednoho vs poloplnou sklenicí pro druhého je dost otřepaný a
neaktuální. Většina z nás ví, že do budoucna bychom si měli
utvářet spíše pozitivní než katastrofické představy, protože náš mozek je
rošťák a nedělá si moc práce s tím,
aby rozlišoval představu a skutečnost.
I když: výjimky existují!
Vybavila se mi situace docela nedávná. Bylo to v druhé
půli listopadu. Ten den bylo sychravo, vlezlo, tmavo. Prostě počasí, o kterém
se říká, že bys do něj ani psa nevyhnal. Psa né, ale pracujícího člověka ano!!! Ten
můj člověk stál u okna a brblal, že to tak bude nejmíň do vánoc. Automaticky ze
mě vypadlo: „Vem to z té lepší stránky. Už jen čtyři týdny a bude se to
zlepšovat.“ Zabralo to!
Wow – nějak automaticky mě naskočily situace z doby,
kdy jsem byla zaměstnancem
z porady: nedostatky v dokumentaci mají
tito ….udělejte do pátku a přineste ke zkontrolování
více by se mi líbilo: ti a ti mají vše v pořádku, ostatní
doplní podle pokynů, které mají vložené. Termín do pátku
šéf: proč jsi ještě neudělala všechno, mělo to
být hotové
lépe: Většinu máš OK, k tomu zbytku –
je potřeba dodělat to do zítřka. Zvládáš sama nebo potřebuješ ještě nějaké informace nebo něco?
šéf: Jakto, že jsi nebyla tam, kde jsi měla být“
?
lépe: je důležité, abychom dodržovali …
Ano, nebudeme před tím schovávat hlavu do písku –
v naší komunikaci je hodně zakořeněné ukázat nejdřív na nedostatek teprve na
kladné (a často i to kladné vynechat snad s pocitem, že druhý to dobré o sobě ví a nemusíme mu ot říkat) a týká se to
manažerů – ti jsou pak vnímáni jak
demotivační dozorci kdykoliv něco kontrolují
učitelů – z těch se stávají ti, kterým se stejně
nikdy nic nelíbí, na všem něco najdou.
rodičů – stejně mě za nic nepochválí, tak co bych
se namáhal
Pro hravé mám návrh: sledujte pár dnů, jak se
vyjadřujete. Vytypujte své negativní výroky a v dalších dnech je aktivně
začněte přetvářet na pozitivní, podporující. Kdykoliv se vám to podaří,
pochvalte se za to!!!
Přemýšlím o příčinách onoho upřednostňování
negativního před pozitivním.
Je to zkušenost, kterou si přinášíme z rodiny?
Vyplývá to ze společenské situace?
Máme obavy být šťastní?
Je to naší národní
zvyklostí? Vyplývá to z historie?
Nechci a nebudu provádět žádný rozbor strachu
z radosti nebo blbé nálady ve společnosti.
Na téma optimistického postoje jsem se rozepsala, protože jsme na začátku roku.
2015
Jak vidíte nadcházející rok Vy?
Je to příležitost? Je to šance?
Je to prostor pro Vaši
realizaci?
Je to možnost?
Pokud to alespoň z části tak cítíte a odpověděli
jste si na uvedené otázky ano,
pak takovým rok 2015 bude!
A pokud to v tuto chvíli ještě necítíte na 100%,
tak se nic neděje.
Jen sami sobě řekněte: „To je OK. Můžeš to tak mít.“
